Homeopatie
Historie
Hlavní teoretické principy homeopatie mají své kořeny v dávné léčitelské tradici, které mají tradici již 1000 let.
Již Hippokrates vyslovil myšlenku, že by se měly podpořit pacientovy vlastní léčivé síly. Prosadil myšlenku zákona podobnosti.
Ten vycházel z principu, že "podobné se léčí podobným".
SIMILIA SIMILIBUS CURANTUR
Tato teorie předpokládala, že látky vyvolávající určité příznaky ve zdravém těle jsou schopné léčit podobné příznaky u nemocných.
Švýcarský lékař a alchymista Paracelsus (1493-1541) též podporoval tuto myšlenku podobnosti a prohlašoval, že lékařská praxe má být založena na podrobném pozorování a hluboké znalosti přírody.
Za zakladatele homeopatie je považován Samuel Christian Hahnemann (1755-1843). Vystudoval medicínu a později studoval chemii. Jako lékař působil 9 let a během
této doby narůstalo jeho rozčarování z metod tehdejší medicíny. Později popisoval, že je pro něj utrpením pracovat bez spolehlivých teoretických principů a poznatků o zdraví a nemoci.
Svůj nový léčebný systém nazval homeopatie, což je odvozeno od řeckých slov homeo= podobný a pathos=utrpení, nemoc.
Hahnemannovy teorie dále rozvedli američtí homeopaté dr. Constantine Hering, který formuloval tři základní zákony léčby a dr. James Tyler Kent, který stanovil jasné schéma umožňující hodnotit postup léčby.
Principy
Homeopaté věří, že pevné zdraví pochází z rovnováhy mezi duchem a tělem. Této harmonie je dosahováno vnitřní životní silou. Tato vnitřní síla obsahuje podněty, které potřebujeme k tomu, abychom novým způsobem uspořádali harmonii ve svém těle.
Tato životní síla je dostupná každému z nás a proudí v nás bez ohledu na to, zda si jí uvědomujeme.
Poskytuje nám výživu, kterou potřebujeme pro své fyzické tělo, mysl a emoce. Všechno v našem životě, každá myšlenka nebo čin, potřebuje určitou část této energie.
Cílem homeopatie je navrátit pacientovi celkové zdraví.